To je velmi fascinující. A vážím méně než miligram. Jsem středem zájmu také pro protimrazové proteiny, které produkuji, abych odolal extrémním mrazům. Jsou podobné proteinům antarktických ryb. Věda teprve začíná chápat jejich možný užitek. Nacházejí se ve všech ledovcích, ale jen my, ledovcový hmyz, víme, jak je nejlépe využít.
V poslední době mi však začalo být horko. Už nepoznávám některá místa, kde jsem odpočíval nebo krátce přezimoval. Dříve tu byl led, ale teď už zmizel. Nedokážu si to vysvětlit. Měli snad lidé strach, že mi bude příliš zima, a snažili se hory zahřát? „Ne, ne, nedělejte to!“ .
Ledovce ustupují. Jestli se voda příliš zahřeje, tak to nepřežiji. Živočišné druhy, které pobývaly v údolí, sem přicházejí hledat osvěžení - jako ti, kteří přicházejí z Říma nebo Milána, aby se usadili v Trentinu. Komu se chce být uprostřed betonu a roztékat jako zmrzlina? I já jsem si spolu se všemi svými přáteli - bakteriemi, larvami, hmyzem, pavouky a dalšími malými potvůrkami, které obývají ledovce - sbalil kufry a vydal se výš. Ale hory končí špičatým vrcholem a nelze už jít výš. Říkají tomu summit trap, past vrcholu. Taková smůla! Psali o tom v poznámkách o globálním oteplování, ale mě ty klauzule nedali k přečtení. Nikdo se mě neptal, než začali přehřívat planetu, na které se náhodou nacházím i já. Nás, ledovcových tvorů, je mnoho. Mnohem více, než si dokážete představit. Stali jsme se odolnými tam, kde nikdo jiný nemůže přežít, jsme vysoce specializovaní. To, že jsme malí, neznamená, že nejsme důležití, ba naopak! Každý živý tvor má v ekosystému zásadní a nezastupitelnou roli. Všechny ekosystémy jsou vzájemně propojené. Pokud ledovec zmizí, ekologická síť, která podporovala mou existenci, bude přerušena. Promiňte mi, že jsem tak háklivý, ale zatím ještě nemám takovou touhu zmizet.